Den 41 - sobota 1.5 Langabaan

Zapůjčení auta bylo domluvené na osmou hodinu ranní. Snídani jsme plánovali na sedmou a skoro se podařilo držet termín. Pro tento výlet jsem se rozhodl absolutně ignorovat čas. Jen si užít chvilky klidu na západním pobřeží. Proto když Daniel po snídani skypoval přítelkyni až do osmé hodiny, nechalo mne to klidným. Jen jsem se usmál, když mne Anwar požádal jestli pro něj skočím. V osm se Daniel dostavil a mohlo se vyrazit. Mohamed se nabídl že když máme zpoždění tak nás odveze. K půjčovně jsme dorazili o pět minut později a Wahíb a Rosa tam ještě nebyli. Mým úkolem bylo převzít auto a podepsat všechny lejstra, Mohamed prozíravě dotázal kluky jestli si nakoupily jídlo. Tentokrát se i Mohamed usmál jejich záporným odpovědím a vzal je do sámošky nakoupit. Auto se přebíralo docela dlouho. Máme z předchozí půjčky špatné zkušenosti. Důkladná prohlídka a zápis všech škrábanců včetně doplnění nádrže palivem nám zabrala hoďku času a když jsme se zaměstnancem půjčovny přijížděli z benzínky k půjčovně, zrovna dorazil Wahíb. Další zdržení jsem způsobil já. Bylo prvního a mne vypršel internet v mobilu. Den předtím jsem si zakoupil nový za R200 je tu 500mb na dva měsíce, jenže se mi nepodařilo ten kredit dobít. Návštěva v obchodě byla na deset minut a mohli jsme jet pro stan. Z půjčovny stanu jsme vyrazili rovnou do Langebaan. Cestou si všichni krásně zdřímli. Pro tenhle výlet jsme nechtěli připlácet R150 za druhého řidiče, tak bylo řízení jen moje záležitost.

  Zhruba po dvanácté jsme přijeli do Langebaan a začali hledat kde tam je co k vidění. Už v autě po mně ostatní začali pošilhávat že nevím kam jet a když jsme se potom procházeli po pláži a na otázku co teď jsem odpověděl že absolutně nemám šajn, spadla všem brada. Že prý mysleli že mám připravený program :). Tak jsem jim vysvětlil že když nedorazili probrat co by jsme mohli dělat, tak jsem myslel že nic a připravil jsem jim program na míru :))).

  Sedli jsme si do restaurace, dali si kávičku a připravili program, který mohl být hotový už ve čtvrtek. Jen tu nebyl signál na net, tak jsme nemohli zjistit přesné informace. Při vyptávání servírek jsme zjistili že děvčata ani neví jak se jmenuje ulice ve které je jejich pracoviště a to má Langebaan tak maximálně třicet ulic.
  Zkusili jsme obchůdky, ale ani tam jsme nepochodili. Na benzině už přeci jen poradili. Kusek odtud začíná národní park a u vjezdu nám dají veškeré informace kam se můžeme podívat a kde kempovat.
  Vjezd byl zhruba patnáct minut jízdy od města a už před vjezdem se nám naskytl opravdu velkolepý výhled na lagunu. Bylo to tak neočekávané, že nám to až vyrazilo dech.

Po pár fotečkách a získání kontroly nad dechem jsme se posunuly k vjezdu do parku. Tam jsme obdrželi mapu a informaci že kempovat smíme pouze v Langebaan na přesně určených místech a v parku je povoleno koupání také jen na jednom místě.
  Protože čas už pokročil a z parku musí návštěvníci odjet do šesté hodiny večer, rozhodli jsme se jet rovnou na místo koupání, které je úplně na druhé straně parku na poloostrově obklopeném z jedné strany lagunou a z druhé strany Atlantikem.

Cestou jsme viděli párek antilop, nějaké ty želvy co se snažili přeběhnout silnici a spoustu pštrosů. Nakonec jsme ještě před cílem zahnuly na vyhlídku na Atlantik.
  Místo na koupání je překrásné, ale voda studená.

Nikdo mimo mně do toho nešel. I nějakej místní frajer o mne prohlásil že jsem "mad" = blázen :). Zkusil jsem šnorchlovat. Nejdřív to nešlo, protože jak jsem rozdýchával teplotu vody, tak jsem se nedokázal soustředit na nic jiného a pak se mi hodně zamlžovaly brýle. Když jsem po dobrých pěti minutách ustálil dýchání na normál, zjistil jsem že je tu jen písek a vůbec žádný život. Po sto metrech směrem do laguny jsem pořád měl vodu po pupík a hlubší to prostě nebylo. Taky bylo ztěží vidět dno, takže nejspíš ve větší hloubce je stejně prd vidět.

Odtud jsme zkusili kam až se dá maximálně dojet, protože špička poloostrova je vojenský koridor se zákazem vstupu. Jaké bylo překvapení, když jsme zjistili že se dá dojet na další vyhlídku na Atlantik a tentokrát opravdu impozantní. Vlny se tu rozbíjely o skálu a byla to podívaná na kterou jsme se museli podívat zblízka. Bylo tu od oceánu docela zima i přes horký den, který se nám povedl.

Protože se už přiblížila pátá hodina bylo zapotřebí otočit směr cesty zpět k Langebaan i přes to, že se dalo autem zajet ještě dál.
Zastavili jsme se v restauraci ještě v národním parku, ale po páté už nevařili.

Poslední dnešní nejistota byla najít místo kde rozbijeme stan. Druhé místo na stan se nám líbilo, jen bylo zapotřebí najít kancelář, zaplatit mrzký peníz za vstup a už jsme stavěli stany. Povedlo se nám to vcelku rychle, všichni jsme byli hladový. Kluci si totiž ke svačině koupili hlavně brambůrky a už neměli nic.

Restauraci jsme našli brzy a už se objednávalo jídlo. Dal jsem si plný košík darů moře. Jo a dvě skleničky afrického merlotu :) mňam mňam.

  Po návratu do stanu okolo osmé jsem vytáhl tajnou zbraň na studenou noc. Nemáme totiž spacáky a sedm až devět nad nulou opravdu nezahřeje. Já mám jen takovou slabou deku z letadla. Mou tajnou zbraní byly dvě lahvinky afrického vína. Že je opravdu silné jsem se dozvěděl až druhý den. Dali jsme s Danielem dvě lahvinky napůl a když vínko došlo domluvili jsme se že půjdeme ještě něco nakoupit. Po desáté už bylo otevřeno opravdu jen málo podniků, museli jsme se projít přes kilák daleko a cestou jsme na benzině koupili další lahvinku. Ještě si pamatuji že jsme dorazili do nějakého místního lokálu a pak večer jak mne několikrát vzbudila zima.

byli do sebe zaháknutý tak tam vlezl a zeptal se na cestu :)))). U stanu sem mu usnul při čůrání opřený o strom a když mne dostal do stanu tak jsem si ustlal hlavou na Anwarově břichu. No užili si kluci taky jednou oni se mnou.