Den 28 neděle 18.4 - tubing, bungy a návrat domu

Ráno jsem drobátko zaspal. Zapoměl jsem si zapnout budíka. V 7:10 jsem okamžitě vyskočil a mazal do putyky jestli stihnu odjezd na tubing. Stihl jsem :) a počkali až se nachystam. Dan byl ve sprše, tak jsem mu nemohl ještě blíže všechno vysvětlit. Dal jsem si věci do auta a klíče dal Danovi že jdu na tubing a až skončí, tak se ozvu. Když jsem se převlékal do neoprénu, začal kolotoč ohledně vysvětlování ostatním po telefonu kde jsem. Byly vyvalený proč jsem jim nic neřekl a nedokázali pochopit že domluva byla najít v sobotu večer program na neděli v kempu a že jsem ho našel jen pro sebe. Myslím že jsem je nechutně vypekl :( . Cítím to jako takový útěk od věčného nahánění programu pro ostatní a zoufalství jak to berou automaticky a vůbec se nesnaží pomáhat. Určitě jsem jim mohl dát vědět večer, jenže mne to ani nenapadlo. Užíval jsem si času kdy se nemusím starat o ostatní a prostě mne nenapadlo jim dát vědět. O to víc jsem si ale užil tubing. Prostě jsemvšechno hodil za hlavu a ponořil se do toho mocného ticha přírody, které panovalo na řece. Telefon jsem nechal v autě, které nás vezlo k říčce a tak se zbavil dalších telefonátů.

K říčce jsme se dostali hodně prudkým srázem. Dole u říčky se nám naskytl velkolepý výhled na hluboké a úzké údolý kterým se říčka vine. Po chvilce kochání jsme popadli tuby a hupli do řeky.

Při placení jsem si myslel že jdu do adrenalínu a jaké bylo překvapení když jsem místo adrenalínu našel míruplné a absolutně tiché místo, ze kterého jsem přímo plnými doušky nasával klid. Tohle je věc, kterou by měl vyzkoušet každý. Jako kdyby člověk pochopil cenu klidu. Takové místo musím najít u nás a alespoň jednou za rok tam stravit celý den. Každý měsíc na pár hodin by byl ideál.

Fotky fotil průvodce voděodolným foťákem, tak není nafocené vše tak jak bych to chtěl tady ukázat. I tak je ale z fotek trošku poznat to co mne tam tak oslovilo.
Asi by to byla nuda strávit čtyři hodiny "jen" proplaváním tímto údolím, tak měl průvodce v rukávu i trošku adrenalínu. Na určitých místech bylo možné skákat ze skály do říčky. Skoky byly v rozmezí dvou a deseti metrů. Malé skoky jsme dělali s tubou u zadku, nebo do tuby na řece. Velké rovnou do řeky. Do některých se mi moc nechtělo, ale když už jsem tam byl.... hoooooooop.

Na konci naší plavby čekalo auto a bylo zapotřebí vylít vodu z bot. Nemůžu si nákup těchle bot vynachválit. Za jeden měsíc dostali takovou čočku jako žádné moje jiné boty předtím. Snad přežili tohle dlouhé koupání a následné ještě delší sušení (teď je středa a dneska konečně vyschly). Bez nich by tu bylo smutno :).

Po příjezdu do kempu (někdy kolem druhé myslím) jsem si zakoupil fotečky z této cesty a zavolal kamarádům kde jsou. Počítal jsem že se vrátili z jumpingu do kempu a zaplatili si nějakou místni aktivitu. Je jich tu spousta a dají se z nich vybrat opravdu kvalitní kousky. To jsem ale kamarády přecenil. Skočili jumping a vydrželi tam do jedné hodiny.Nechci je tu pomlouvat nebo shazovat, jsem rád že jsme jeli v takovém počtu a v téhle partě. Prostě musí člověk brát ostatní takové jací jsou a pak si užijou všichni :). Jen chci poukázat na to co by mne čekalo, kdybych se neutrhl na tubing. Prostě nedokázali se domluvit na dalším programu, nedokázali si poradit s navigací a nenapadlo je koupit si mapu a tak odjeli do Knysna a tam strávili nějaký čas prohlídkou golfového hřiště

Tím že byli v Knysna mne trošku rozhodili, byl jsem mokrý a bez náhradních věcí.  Boty a trenky totálně mokré a neměl jsem ručník abych si dal horkou sprchu. Hodil jsem tedy na sebe suché tričko a kalhoty a bundu, které jsem nechal v kempu a vyměnil je za neoprén. Pak jsem se domluvil v ubytovně a za stošede se nechal odvézt na jumping. Je to dobrá půlhoďka z kempu a tak se mi rozležel nápad hupnout z mostu a tak trošku mne šimral žaludek. A to jsem od včerejška pozdního oběda nic nejedl.
Dorazili jsme na místo a šel jsem omrknout do čeho to jdu.

Fuj! to sem se lekl. Lupen byl za 650 tak jsem je hodil na prkno, nechal se zvážit a podepsal nějaký lejstra že je to můj debilní nápad hupnout a že oni za nic nemůžou :) hlavně tam bylo že nemám žádné problémy se srdíčkem a tak. To už ten pohled je pro srdcaře smrtelnej :)). Odtud mne poslali pro kšíry, které jsou nutné k vytažení. Tenhle jumping není nastaven jako u nás až na doraz k vodě a tak podobně a následné spuštění dolu. Je to tu taková vejška, že nelze použít lano až na dno. Technicky nemožné prý. Takže musí být popruhy na vyproštění. Díky těm popruhům dokáže obsluha která se po skoku slaní pro skokana stabilizovat skokana do takového sedu aby nevisel moc dlouho hlavou dolu a nenastali problémy.

  Když mi začal dávat popruhy musel jsem ho stopnout a zeptat se na záchod. Nějak mne to sebralo a musel jsem podruhe za den potrunit na záchodě. Když jsem cítil dostatečně prázdnej na následující minuty nechal jsem se upnout do popruhů a šel se projít na místo určení. procházka je to okouzlující.

 Přišlo mi to jak cesta na popravu, ale pohled je to nezapomenutelnej. Pak už to bylo jednoduché. Uvázat,

 a šup se mnou na okraj

na okraji jsem si vychutnal nádherný výhled a poděkoval si že jsem si našel před seskokem čas se vyprázdnit.

byl to tak krásný výhled, že jsem prostě musel tu říčku omrknout zblízka

 po prohlídce pro mne slanil zachránce a jelo se nahoru

Pocity při seskoku nelze popsat. Snad jen:  "úplně každý pocit od totálního strachu až po totální štěstí a radost" Byl to můj úplně první seskok a jsem na něj hrdej :) To že mi pořád čvachtá voda v botách jsem si v tu chvili ani neuvědomoval.

Po seskoku jsem si šel koupit video. To že budu mít fotky výrazu obličeje a video jak mne uvazujou zblízka jsem nevěděl, takže to co je na fotkách a na videu je přesně to co jsem cítil. Když jsem viděl fotky a videa kamarádů, kteří věděli o kameře (nebo přesnější termín je uvědomili si jí a tak o ní veděli) a viděl jak do kamery dělají opičky tak jsem trošku záviděl. Teď když to vidím po několikáté myslím si že je lepší o kameře nevědět a mít tak možnost si vychutnávat vlastní strach a jeho překonání opakovaně :)

Po nákupu jsem volal kamarády kde jsou a kamse mám dopravit a byli už na cestě pro mne. Tak jsem si v klidu sedl a vychutnával si svoje vítězství. Když za hoďku a půl dorazili, šli jsme si koupit nějaké jídlo. Moje první ten den a koupil jsem si špatně. Moc mi to nejelo, tak jsem jen nasytil největší hlad a zbytek vrátil.

Bylo ke čtvrté myslím, a to byl nejvyšší čas vyrazit. Domu jsme to měli k sedmi stovkám kilometrů a navigace ukazovala předpokládaný příjezd do Cape town půl hodiny po dvanácté a ještě jsem si musel pak zahrát na taxík a rozvést všechny domů.
  Cesta proběhla v pohodě, dvakrát jsme stavěli na benzíně a v půl jedné jsem vysadil prvního turistu domu, pak mne čekalo překvapení. Zbytek bydlel v hodně úzkých uličkách, kde po každé straně parkovaly auta a mne zbylo z každé strany pět cenťáků na projetí. Někdo musel ven ukazovat. Už jsem byl pěkně utahaný a začal jsem být i nervozní :) Dan když to viděl kde jedu, tak odmítl řídit a musel jsem to doklepat až do konce. Nevím v kolik jsme dorazili domu. Něco okolo druhé muselo být, ale neměl jsem sílu se o takovou drobnost zajímat a viděl jsem jen sprchu a postel. Pak už nic nevím :)