První cíl dnešního dne jsou jeskyně Cangoo caves (120km severně od Mossel Bay), které nabízejí dvě možné prohlídky. Standardní, kdy se může každý podívat na překrásné krápníky (http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?krapnik). To vše ve vzpřímené poloze. Pro náročnější je připravený program "dobrodružství v Cangoo caves" a toto dobrodružství zahrnuje hodinu a půl lezení různými úzkými tunely do nitra jeskyní.
Cesta do těchto jeskyní dokáže vyrazit dech svou krásou.
Do cíle jsme dorazili o půlhoďky dřív než je první prohlídka. Při nakupování vstupenek vyvstal problém, že jsme neměli zamluvenou prohlídku a první volná byla až po dvanácté hodině. To by nám kompletně rozbilo plány. První skupina na prohlídku byla nějaká škola. Museli jsme vysvětlit že jsme ze vsech koutů světa a tohle je naše jediná možnost vidět Cangoo caves. To zabralo a šli jsme zároveň se školou. Spíš to byl učňák než škola. Prohlídka krápníků je nádherná. Ani si už nepamatuji jak dlouho který "rostl" ale jsou to věky. Když nám obsluha chtěla ukázat jak se cítili objevitelé jeskyně, kteří neměli světlo a zhasla světla, jeden z arabských kamarádů rozsvítil telefon. Zhasnutí světel je jen na chvilku z bezpečnostních důvodů, takže nemůžu popsat absolutní tmu.
Po prohlídce krápníků jsme přešli do druhé části jeskyní, kde se na nás těšilo již zmiňované dobrodružství. Jsem opravdu rád, že jsme se sem dostali. Je to zajímavý zážitek vmačkávat se do velmi těsných prostor, kde to vypadá že se tam nemůže člověk vejít. Dvě ze školaček byly opravdu korpulentní slečny a plakaly strachem z tak těsných prostor. I přes to že mohly tuto cestu ukončit a jít jinudy, kde nebyly prostory tak těsné, nevzdali to a vlezli opravdu všude. Nevěřil jsem vlastním očím kam se nacpali a že takhle vyděšené do toho šli. Naše slečny v porovnání s těma školačkama míň než poloviční v půli cesty vzdaly a vrátili se na začátek pohodlnou cestou. Pak to vysvětlovaly tak že by se ušpinily.
Po jeskynním dobrodružství jsme vyrazili na pštrosí farmu. Jeskyně se protáhla a už jsem rezignoval na nahánění arabů do auta a v klidu si koupil zmrzku, protože v jeskyni bylo opravdu pořádné vedro, a čekal na zbytek výpravy až dorazí.
Farem je tam hodně, tak jsme u jedné přibrzdili. Nemohli jsme nikoho najít. Všechno bylo otevřené a nikde žádný personál.
Zhruba po patnácti minutách přijel majitel a najednou tam byla spousta lidí a mohli jsme začít prohlídku. Během prohlídky jsme se dozvěděli jak to na takové pštrosí farmě chodí, jak se pštrosi chovají a jak se chovají v určitých situacích. Co mne zaujalo a pamatuji si je, že jedí prakticky všechno. Hlavně kameny. Nepamatuji si přesně kolik kilo mají v žaludku kamenů, jen že je to přes dvacet a jakmile jeden vyjde ven, ihned sezobnou další. Ten co vyjde ven je menší než když šel dovnitř. Naleptaly ho žaludeční šťávy.
Taky dokážou zabít i když to není násilné zvíře. Jakmile má v hnízdě určitý počet vajec, začne hnízdo a časem i mláďata žárlivě chránit. Pokud pštros začne mávat křídly, je to první varování aby se nikdo dál nepřibližoval a naopak pěkně vycouval. Druhé varování je, že přidá k mávaní i přešlapování. Nejvyšší čas zdrhnout, protože přešlápne jen párkrát a pak udeří hlavou a to rychlostí přes stokiláků v hodině. Lidským okem prakticky nepostřehnutelný a hlavně často smrtelný pohyb do hlavy. Nikdo neuhne :) Pokud narušitel opustí prostor, nepronásleduje ho. To by jinak byl taky mazec, protoze dokáže patnáct minut běžet až stokilometrovou rychlostí.
Po prohlídce došlo na ježdění na těchto pitomých stvořeních. Nejdřív jsme se dozvěděli že opravdu když pštros nevidí, tak si myslí že ani nikdo nevidí jeho. Proto měli při osedlávání přes hlavu "čepičku". Ale to že zapíchne hlavu do písku je nesmysl. To by ho zabylo, protože dýchá hlavou, přesněji zobákem a za očima ma něco jako žábry a do toho se dostat písek tak je to smrt jistá. Taky jsme se tu dozvěděli že pštros má opravdu velký jícen a dokáže spolknout i velké věci. Třeba foťák. A nic mu to neublíží! :)
Taky nám ukázala kdy se trhají pštrovi pera aby se mu neublížilo a že se nikdy nesmí trhat pera černá.
A to bylo vše a hurá na ježdění.
Z farmy jsme měli namířeno do městečka Knysna (zhruba 150km od jeskyní), které je známé pro svou vyhlídku na přístav, který leží na řece. Nedokážu popsat ten pohled, je to opravdu zvláštní místo na řece která se větví do okolí.
Tady jsme si dali večeři a na bližší prohlídku už nezbyl čas, protože nastala tma.
Nejvyšší čas vyrazit do národního parku Tsitsikama, který je parkem pro svůj hluboký a krásný les. Připadal jsem si tam tak trošku jako v křivoklátských lesích. Opravdu nádhera.
Do backpackers hotelu jsme dorazili po osmé hodině a šli se ubytovat.
Tady to byl trošku průšvih. Já si vzal stan pro dva a nabídl kdo chce jít taky do stanu. Nikdo nechtěl a šli do pokoje pro asi dvanáct lidí. Po chvilce se vrátili a že tu spát nebudou. Pokrýky jsou prý plné fleků a v jedné místnosti jsou pohromadě muži a ženy což je pro muslima nepřijatelné. Tyhle detaily jsem se dozvěděl až později. Ze začátku to nebyl nikdo schopen říct a vůbec jsem nechápal co se děje a proč. Všichni se rozhodli že budou spát autě. To ale zase majitelka pozemku chtěla za osobu R75 jako camping. Tak se ostatní sebrali a vyrazili do hotelu asi pět minut pěšky. Tam se jim ubytování líbilo a tak tam zůstali. Se mnou se rozhodl zůstat jen Daniel. Měli jsme ve stanu pěknou manželskou matraci :)
Sedli jsme si s Danem na bar a objednali si black label. Místo aby hned dva přinesli, zeptali se jestli chceme male, nebo velke pivko. Překvapení to bylo milé a o to větší, že když dovalil dva velké kousky, zjistil jsem že je to 0,75l a za skoro stejnou cenu jako 0,3l v Cape town! V CT je třetinka za R15 až R19, tady bylo 0,75l za R19. To se muselo oslavit! Venku plápolal táborák, okolo spousta personálu z celého areálu a hosté z téhle ubytovny. Ideální příležitost na tréning nově naučených věcí. Kecali jsme s nějakou slečnou z kmene Xosa a jejím přítelem. Po jejich odchodu se tam objevil chlapík z Irska a kecal jsem s ním. Daniel si přisedl k nějaké britce co se učí španělsky a tak se navzájem učili. Z Ira se vyklubal průvodce pro místní atrakci zvanou "tubing". Jezdí se na řece na takové lodi bez dna. Vypadá to takhle:
Nezmínil jsem, že jsem nestihl připravit program na neděli. Jen že ráno půjdem skočit nejvyšší bungy jumping na světě, který má otevřeno od devíti. Zbytek jsem chtěl probrat v sobotu večer v Tsitsikama parku. Počítl jsem s tím že nám místní personál poradí co a jak a kde a my si vybereme. Jenže nebylo kdo by se domlouval, a tak jsem si domluvil tubing jen pro sebe. Někdy po půlnoci jsem dovrávoral do stanu a umřel tak jak jsem byl oblečený a v botách.
Žádné komentáře:
Okomentovat