V pět deset jsem dojedl snídani a slyšel jak před barákem zastavilo auto. Nějak mne po těch výletech s Arabama překvapilo, že někdo dokáže přijet o něco dřív než bylo domluveno :)
Vykoukl jsem a požádal o pět minut a za pět minut už jsem lezl do auta pro dvacettři osob. Byl jsem druhý v autě a ještě jsme udělali dvě zastávky. Celkem nás bylo v autě/autobuse pět.
Vyrazili jsme do Gansbaai, která je dvě hodiny svižné jízdy (160Km) na jihovýchod od Cape Townu. Cestou jsem párkrát usnul a trošku se kochal nádherným východem slunce. Na focení nebyla síla.
Nevím v kolik jsme dorazili přesně do cíle, ale dali nám tam papíry, kde jsme podepsali že víme že nás žralok může sežrat, dostali jsme snídani a hurá na pláž na loď.
Potápění ke žralokům je slušný busines. Ve firmě kde jsme podepisovali lejstra se k nám přidalo dalších patnáct lidí a na pláži byly vyrovnané čtyři lodě, připravené na výlet ke žralokům. Navíc jsem v dálce viděl mizet tři další.
Ještě na souši nás všechny naložili na loď a traktorem odtáhli na vodu
Bolí mne záda, dopíšu to jindy. Už nevím jak bych si k tomu sedl, lehl, polosedl. Du spát
Tak záda bolí i ráno, ale už je to lepší. Včera jsem zapoměl zmínit že průvodce zná Čechy prostřednictvím redaktora časopisu Trnky brnky, a oznámil mi když jsem mu řekl že jsem Čech, že pokud mám slivovici, tak v žádném, ale v žádném případě nebude pít se mnou. Že si slíbil že už nikdy pít slivovici nebude.
Tak tenhle odnaučený slivovicař nás měl dneska na starosti.
Když jsme dorazili na místo, bylo v okolí několik dalších lodí. Naši loď ukotvili, a nahnali nás na horní palubu, kde nám vysvětlil základní pravidla, jako že nahodí návnadu a my budeme v kleci, hlavy nad hladinou a jakmile uslyšíme "go, go" žralok je na cestě a my máme potopit hlavy pod vodu a sledovat. Vyfásli jsme neoprénový oblek s kapucí, neoprénové ťapky na nohy a potápěčské brýle. Neoprén se do 14°C teplé vody opravdu hodil, bez něj by to opravdu nešlo :). Klec přesunuli ze zadní části lodi, kde byla ukotvená pro přepravu na bok lodi. Vybrali ten bok lodi od kterého šla vůně návnady do oceánu a my tak mohli sledovat žraloky připlouvat. Oni zase mohli vidět žraloky z větší vzdálenosti a řvát na nás "go go" dřív. V kleci bylo zakázané chytat se vnější klece a vystavovat tak prsty do volného oceánu. Průvodce neustále sledoval zda někdo nechytá nebezpečné části klece a hned průšviháře šťouchal do hlavy a napomínal. Uvnitř klece bylo takové zábrdlíčko v přední části klece na ruce a v zadní na nohy. Tu zadní jsem nakonec nepoužíval na stání, ale zahákl jsem zezadu prsty u nohou až k nártu a díky tomu jsem při potápění používal svaly na nohou k urychlení. Docela se to hodilo. Taky jsme dostali přes rameno závaží, díky kterému jsme se udrželi pod vodou a nevyplavali na povrch v těch nejzajímavějších momentech.
Do klece nás sázel zprava a pak zleva postupně vyndaval. Vešlo se nás tam pět a ke konci nikoho nevyndaval, dokud to dotyčný sám nevzdal. Byl jsem jediný koho vyndaval. Mně se ven nechtělo ani když jsem se klepal zimou. Když mne požádal ať vylezu a já se ho zeptal jestli to myslí vážně, tak se tlemil tak až málem spadl k nám do klece a že prej ano, myslel. Tak jsem musel ven.
Ze začátku jsem si s foťákem nevěděl moc rady. Hodně jsem se bál abych ho nepustil a neuplaval mi ke dnu, tak jsem si ho pořádně přivázal k ruce a pak jsem pořádně nedosáhl na spoušť. Jediný prst který na spoušť dosáhl byl malíček a chvilku to trvalo než se to chlapec naučil. Já se zase učil jak se potopit, dělat snímky a ještě u toho sledovat žraloka. Ze začátku jsem fotil vodu a ocasy žraloků, ale postupně se to zlepšovalo.
Dal jsem si 4 kola v kleci, kam někteří nevlezli, někteří šli jen jednou a tak polovina dvakrát. Pár jedinců zvládlo tři kola. To čtvrté kolo byl vážně masakr. To už jsem i uvažoval že mu řeknu ať mne vyndá. Naštěstí žralok sežral poslední návnadu (počítám, že ten co jí tam házel už chtěl domu, tak ho to nechal sežrat) a šel jsem z vody.
Pak se jelo dom. Cestou jsem sundal neoprén a převlékl se do suchého. V kanclu nás čekal oběd jak v letadle. Stejné misky, stejné pití, ale tentokrát jsem si tak nepochutnal. Ale hlad byl, tak nezbylo. Po obědě nám ukázali video co natočili a pak si za něj řekli tři sta randů, tak si ho nikdo nekoupil.
Cestou domů jsem zase pospával. Tentokrát jsem si ale našel čas i na focení.
Večer mne pěkně chytly záda. Myslel jsem si že mi nastydly, ale dneska mne přijde že jsou spíš namožené. Možná to závaží co nám dali aby pomohlo, tak pomohlo a pak ublížilo.
Po večeři jsem ještě ukázal fotečky Mohamedovi a šup spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat